Člověku, který nemá peníze, je pochopitelně hodně úzko. A čím více peněz postrádá a čím déle taková situace trvá, tím je to horší. Protože je potřeba si stále něco kupovat, s placením účtů také nejde moc dlouho otálet, a tak je člověk s nedostatkem peněz vlastně lapen do jakési pasti, ze které nejednou snad ani není úniku.

Z podobných problémů se totiž dá dostat jedině tak, že se zase dost peněz vydělá. A to nemusí být v případě mnoha lidí právě snadné. Zatímco totiž mladí, nezávislí a pracovití lidé s atraktivním vzděláním nějaké to uplatnění seženou, je tomu u určitých částí naší společnosti docela jiné. Znáte to – lidé v předdůchodovém věku, lidé s nízkým nebo na trhu práce neupotřebitelným vzděláním, samoživitelky či matky nucené brát si v práci co chvíli volno, aby se mohly postarat o své děti, soužené nemocemi nebo jinými problémy, osoby se zdravotním postižením, to všechno jsou lidé, kterým dost dobře nejde jenom říci, aby šli někam pracovat a víc si vydělali, když jim zrovna jejich finance nestačí. Doporučit jim to lze, ale často se jim nepodaří najít někoho, kdo by je zaměstnal, a navíc nabídl dost atraktivní mzdu.

A tak spoustě z nás někdy peníze scházejí. A když pak sledujeme svoji finanční situaci, je nám spíš do breku než příjemně.

A je naděje, že to bude lepší? V dohledné době zřejmě ne, aspoň pokud bereme naši společnost jako celek. Protože nás tíží dluhy z pandemické minulosti plné různých omezení, aktuálně nás hodně stojí i migrační krize, i rostoucí ceny snad všeho, co si jenom lze představit.

Ale nakonec své finance budeme muset přesto nějak zvládnout. A věřím, že to aspoň normální lidé se zdravým rozumem a minimem finanční gramotnosti zvládnou. Protože když to vezmeme kolem a kolem, zase až tak špatně na tom u nás nejsme. Když si vzpomenu, v jakých poměrech žili mí rodiče za socialismu nebo prarodiče za první republiky a války, jsme na tom přímo skvěle. Jen to chce být ochotni pracovat. A vydělávat si tím.