Teprve později někdy před středověkem, asi se neví kdy, vytesal někdo do kamene, nebo jinam nějaké stupně a byly tak na světě první schody. Tehdy ještě byly bez zábradlí, takž lidé si na nich zvesela lámali nohy a jiné různé okončetiny, které byly na těle.

Teprve později někoho napadlo přidělat něco jako zábradlí. Okončetiny se sice lámaly dále, ale to spíše výjimečně. Například když se někdo napil hodně medoviny a tak. Ale to už spějeme do doby modernější.

V té nikdo schody už nevymýšlel, protože už tu prostě byly, a tak se již jen vylepšovaly, všelijakými protiskluznými věcmi a lepším zábradlím. Na to se do nich začaly vyřezávat rozličné ornamenty a ze schodů se začaly stávat umělecká díla.

Snad nejhezčí z nich najdeme na zámku v Lednici. Schody vyřezané z jednoho stromu jsou točité a jsou skutečně nádherné. Také jsou prý jen u nás a snad ještě někde v Dánsku. Ty naše se prostě musí vidět, protože popsat je by asi nebylo jednoduché.

V současnosti se už takové schody nedělají. Ale i přesto mohou vzniknout hezká a na pohled příjemná schodiště, a to už jak dřevěná, tak i železná, nebo kombinace obou plus třeba další materiály. Jak je komu libo.

Za nejstarší se všeobecně považují schody kamenné, tedy, vlastně schodiště. Pokud někdo tvrdí, že existují starší, je to možné. Opravdu existují, ale ty už nevyrobil člověk, ale příroda a za klasické schodiště se samozřejmě v žádném případě považovat nedají.

Schodiště v interiéru domu by mělo mít hned dvě vlastnosti. Musí být hezké na pohled, ale především pevné a tím pádem i bezpečné. Nesmí se zřítit i s případnými lidmi něm. Někdo proto raději volí železo, domnívaje se, že je bezpečnější dřeva. Není tomu tak, pokud jsou schody vyrobeny řádně není důvodu se obávat.

Ale každému dle jeho přání, a i železné schodiště se lehce může stát v domácnosti okrasným prvkem. Stejně jako dřevo.