Má-li mít člověk dostatečně kvalitní život, nemůže jenom žít. Musí mít navrch i dostatečné finanční prostředky, jimiž by zaplatil všechno, co s jeho existencí souvisí a co tento potřebuje nebo touží mít. Jenže peníze ne vždy stačí, ne vždy jich má každý z nás tolik, kolik je třeba.

Pokud pak jde o krátkodobý problém, nějak se to přetrpí. Jenže co když nemá člověk dost peněz dlouhodobě a nedokáže se z takové vlekoucí se setrvalé finanční tísně dostat? Co když je dejme tomu starobním důchodcem, který musí stůj co stůj vyžít se svojí penzí, protože už není vesměs schopen si vydělat něco navíc, něco, čím by si vylepšil platební bilanci? Pak je to obvykle ztracené a někdo podobný si musí utrhovat od úst. A nejde rozhodně o ojedinělý případ, protože se stát v případě důchodců rozhodně nepředá.

Jenže jak si má člověk v důchodu zajistit víc peněz, než kolik je mu ochoten tatíček stát dávat? Těžko. Možnosti jsou tu krajně omezené a dá se říci, že je v takové chvíli obvykle už pozdě bycha honit.

Na to, jak bude člověk ve stáří žít, je totiž třeba myslet už daleko dříve, v produktivním věku. A v době, kdy si člověk vydělává, je záhodno si odkládat nějaké ty peníze stranou, aby byly, až nastane ona doba, kdy člověk odejde na zasloužený odpočinek.

Penzijní fondy Hypotéka bez registru jsou v tomto ohledu určitě dobrými pomocníky. A to proto, že lidem pomáhají zajistit se zavčasu a neriskovat tak, že půjdou v důchodu o žebrácké holi, jak se říká. Protože sem si lze odkládat nějaké ty volné finanční prostředky, dokud je tu ta možnost, aby se tyto využily, až bude jednou situace odlišná. A ona určitě jednoho dne odlišná bude. Protože penze už dnes nejsou žádná sláva. A vzhledem k tomu, jak náš stát hospodaří, nelze doufat, že se vše dostatečně rychle obrátí k lepšímu, že se stane ekonomický zázrak a bude lépe.